Práci jsem začala hledat už vlastně po týdnu, co jsme přijeli do Vancouveru. Nebylo moc jednoduché najít takovou práci, která by byla jen odpoledne (do 14 hodin máme školu) a nebyla v noci, abych se mohla také vyspat.
Po 14 dnech hledání, rozdávání životopisů a rozesílání jednotlivých verzí životopisů (po pravdě nevím, kolikrát jsem svůj životopis předělala) jsem dostala šanci v jednom maličkém fastfoodu s pizzou, kde si může sednout tak 10 lidí a sníst si rychle svůj kousek pizzy. Tuto pizzerii vlastní rodinka – napůl Němci, napůl Turci:)
Moji prací bylo prostě udržovat prostor pro zákazníky v čistotě, prodávat pizzu jak nejlíp umím a pořád sledovat, co se vyprodává a doplňovat, doplňovat, doplňovat, dávat péct novou pizzu a tak dále. Ale pizzu jako takovou jsem neměla možnost dělat:)
Tato práce byla super, protože jste si mohli říct, kolik přibližně hodin chcete dělat a dělali jste je. Problém byl v tom, že byla často do půlnoci – řekla jsem, že déle, než do 12 hodin tam opravdu být nemůžu, když pak zase před 7. hodinou ráno vstávám do školy.
Bylo vidět, že tato malá pizzerie je velmi známá mezi zákazníky a proto většinu času, co jsem pracovala, bylo opravdu narváno. Po pravdě musím říct, že jsem ještě nikdy v životě nepracovala tak rychle a tvrdě jako tady :) A ta pizza vážení??? Byla naprosto fantastická, jako upřímně. Takže chápu zástupy lidí čekajících na pizzu – jeden kousek za 2,25 CAD s daní:)
Jenže aby se dokázal člověk soustředit na školu, doma se také učit a neflákat to, když už to zaplatil, nesmí být pořád tak unavený, jako jsem byla já. Ty večerní směny mě dost zabíjely. Takže jsem začala hledat něco jiného. Naskytla se mi příležitost pracovat ve Starbucksu jako Starbucks barista! Vždycky jsem si chtěla zkusit nějaký kurz přípravy kávy, latté art nebo něčeho takového v Čechách, ale jaksi pořád nebyla ta pravá příležitost. Všichni, kdo mě znají tak vědí, že mám OPRAVDU ráda kávu:)) Takže jsem chytla příležitost za pačesy a rozhodla se, že vezmu práci ve Starbucksu.
Ukončení činnosti v pizzerii skoro ze dne na den nebyla jednoduchá záležitost, ale nakonec to dopadlo všechno bez nějakých obtíží, tak jsem ráda.
Teď už jsem několikátý den na tréninku ve Starbucksu a musím říct, že jsem naprosto okouzlená touto prací :) Dozvěděla jsem se hromadu věcí, už něco málo umím i připravit a udělat, ale pořád jsem teprve na startu:)
Jsem trénovaná na jiné provozovně, než na které budu pracovat (ta je hodně busy), ale až tam nastoupím, budu mít po škole, pracovat přes den a večery i víkendy budu mít volné:))) No prostě paráda! Tak mi držte palce, ať tam zůstanu do vypršení víz:)
Výplaty
Co jsme se tak dozvěděli, ve spoustě zaměstnáních ve Vancouveru dostáváte výplatu šekem. Nedostanete tedy výplatu normálně na účet, jak jsme zvyklí v ČR, ale zaměstnavatel vám (většinou po 14 dnech) dá do ruky šek s výplatnicí za těch 14 dnů a vy si dojdete do banky, aby vám šek proplatili nebo vložili peníze rovnou na účet.
Šéfová mě trošku strašila, že než mi banka vyplatí můj první šek, může to trvat i 5 dnů. Ale když jsem přišla do naší TD Bank, měla jsem výplatu během 1 minuty na účtě. Takže příjemné zjištění:)
Na některých pozicích, a vlastně to vypadá i tady ve Starbucksu, se platí normálně z účtu na účet, jako jsme zvyklí. Takže se to prostě odvíjí od společnosti, která vás zaměstná.
Co se týče hodinové mzdy za hodinu, samozřejmě jako všude, se to odvíjí od společnosti a druhu pozice. V pohostinství se většinou platí minimální mzda a pak podle druhu pozice + spropitné, které v některých restauracích může být opravdu vysoké.
Většinou zaměstnanci v uklízecích společnostech dostanou více peněz, než minimální mzdu a postupně to roste až k pozicím v kancelářích. V současné době je minimální mzda ve Vancouveru 10,25 CAD za hodinu.
Jeden komentář