Laponsko je bezpochyby jedním z míst, které prostě musíte vidět, když se ocitnete ve Skandinávii. Kromě toho je tato oblast také terčem mnoha nej. Chcete příklady? Tak třeba nejsevernější, nejdrsnější, nejhezčí, největší a zároveň nejméně osídlená část Švédska. Já už mám svojí laponskou zkušenost za sebou. A pokud stále ještě váháte, zda se do téhle oblasti vydat, pojďte se se mnou dnes vypravit za polární kruh, načerpat cenné informace a užít si studený výlet z pohodlí svého vyhřátého domova.
Cesta na sever – Laponsko
Níže vám představím výlet do „hlavního města“ pro švédské Laponsko, kterým je městečko Kiruna. Komu se udělalo špatně, při pohledu na mapu, nemusí panikařit. Do Kiruny je to sice daleko (přes 1200 km ze Stockholmu), ale existují dva základní způsoby, jak se takhle daleko na sever můžete dostat.
Tím prvním je letadlo – doporučuji letět ze Stockholmu do Luleå (čte se Luleo) a z Luleå pokračovat vlakem směr Kiruna. Druhý způsob a podle mě pohodlnější je nasednout ve Stockholmu na vlak, strávit v něm 17 hodin a pak jen vystoupit v Kiruně. Cenově to ve většině případů vychází na korunu stejně.
Kdo si právě vzpomněl na legendární České dráhy, můžu ho uklidnit. Sedmnáct hodin ve vlaku Stockholm – Kiruna není nic děsivého. Máte několik možností, jak si to užít.
1) Rezervace sedadla se stolečkem – nejlevnější varianta pro ty, kterým nevadí spát v sedě a mít kolem sebe spoustu dalších lidí. Plus jste nejblíž bufetu. Nechám na vás, zda to je výhoda nebo ne.
2) Rezervace kupé pro šest osob s vlastní postelí – středně drahá varianta, v níž narazíte na tři palandy na každé straně kupé. Než si je rozložíte, máte k dispozici klasické sedačky. V ceně máte povlečení i deku a polštář. Kupé můžete vybrat buď smíšené, nebo pouze pánské/dámské.
3) Kupé pro tři osoby – opět systém paland plus vlastní umyvadlo a WC.
4) Vlastní kabina – pro toho, kdo chce nejvyšší pohodlí. V ceně máte k dispozici vlastní postel, koupelnu a snídani. Cena je skutečně astronomická ale i tak jsou tyhle jízdenky vyprodané jako první.
Odpověď na nevyřčený dotaz: sprchy ve vlaku nejsou (vyjma vlastního nejdražšího kupé), společné záchody (pokud nemáte variantu č. 3 nebo 4) jsou vždy na konci chodbičky v každém vagónu.
Ceny jsou různé – záleží na tom, co požadujete a kdy to objednáváte. Já jsem platil 750 SEK (násobte třemi na české koruny) za jednu cestu v šestimístném kupé. Víkendy budou obecně vždy dražší, atd. Proto je dobré cestu dobře naplánovat. Cesta vlakem je ale pro všechny dobrodruhy nezapomenutelný zážitek, takže doporučuju ji jednou zažít. Vzhledem k tomu, že ze Stockholmu se vyjíždí v pět odpoledne, většinu prospíte a podobně to je i na cestě domů. Komu se vlak i tak nezamlouvá, na cestu zpět můžete použít varinatu kratší vlak (Kiruna – Luleå cca 4 hodiny) a letadlo do Stockholmu (plus mínus hodinka).
Ubytování, aneb kde složit hlavu?
O ubytování není v Kiruně nouze, ale nesmíte dlouho otálet. Respektive to chce vše zajistit hodně dopředu (obzvlášť v zimě se jedná o minimálně měsíc dopředu ale spíš dva, abyste měli klid). Já z vlastní zkušenosti můžu vřele doporučit Järnvägshotellet (snídaně a malá sauna v ceně), případně pak kemp Ripan (pokud vás pojede větší skupina vyplatí se chatička pro 4 – 8 lidí).
Konečně v Kiruně a co teď?
Gratuluji, jste na místě. Pokud jste přijeli nočním vlakem ze Stockholmu, dorazili jste někdy dopoledne. Doporučuji tedy rychlé ubytování a prohlídku města. Už když budete přijíždět, tak to uvidíte. Obrovský důl (největší na světě) na těžbu železné rudy, který dominuje Kiruně a okolí. V současné době se také celé město pomalu přesouvá právě kvůli těžbě.
Vy ale co nejrychleji vyražte na prohlídku města. Co byste rozhodně neměli minout?
- Kiruna kyrka – místní kostel, který vám dozajista učaruje svou jednoduchostí. Když budete mít štěstí, můžete si večer vychutnat koncert – ale i bez hudby se jedná o magické místo. Vstup je zdarma. Pokud na pozvánce na koncert není uvedena cena, funguje to většinou na dobrovolném příspěvku. Za samotný vstup do kostela ale nic platit nemusíte.
- Kiruna stadshuset (radnice) – na první pohled to není nejhezčí stavba v okolí, ale když si uvědomíte, že jste v hornickém městě, pochopíte styl, v jakém je budova vystavěna. Uvnitř naleznete kromě fotografií dokumentující drsnou minulost i harmonogram současného přesunu města a spoustu informací o kraji, v němž se nacházíte. Vstup je zdarma.
Ze samotného města je to vše, ale nezoufejte. V Kiruně toho totiž můžete zažít mnohem víc. Co přesně tedy můžete podniknout?
- Svézt se v psím spřežení
- Navštívit místní důl
- Vidět sobí farmu
- Naučit se fotit polární záři
- Jezdit na sněžných skůtrech
- Vyrazit na výlet po okolí (pěšky, na sněžnicích/běžkách)
- Vyrazit na sjezdovky
Všechny informace logicky obdržíte v informačním centru. To se nachází na jediném a nevelkém náměstí, které Kiruna má. Buďte připraveni na vysoké ceny. Kromě pěšího výletu u všech aktivit sáhnete poměrně hluboko do kapsy. Jen pro informaci – studentská cena za tři hodiny psího spřežení byla průměrně 800 SEK (opět násobte třemi na české koruny). Prohlídka dolu se koná jednou denně a je tedy nutné ji rezervovat minimálně den dopředu.
Je jen na vás, co zvolíte. My jsme si na den s lepším počasím vybral tři hodiny psího spřežení a na den s počasím o trošku horším pěší tůru po okolí.
Psí spřežení
Kdo se chce vézt zaněženou krajinou, připadat si jako v pohádce a ještě se trošku pomazlit s Husky, kteří budou utíkat jako o závod, neměl by tuhle aktivitu vynechat. Osobně můžu doporučit tuto společnost, kde to probíhalo víceméně takhle. Objednávku jsme udělali telefonicky a průvodce nás vyzvedl v místě, kde jsme bydleli. Následně si nás odvezl do své kanceláře, kde jsme zaplatili (pozor, někdy neberou karty, zeptejte se předem) a mohli jsme si vypůjčit oblečení, abychom přežili :). Osobně doporučuju půjčit si boty a ušanku. Ale můžete zkusit i kombinézu, co si nezadá se skafandrem NASA.
Když jsme byli oblečení a připravení, opět jsme nasedli do auta a za pár minut už jsme byli u lesa, odkud jsme měli vyrážet. Nelekněte se, že psi jsou zavření v kotcích, v nichž jsou převáženi (ale prý v nich nespí). Jakmile je ale musher začal jednoho po druhém vypouštět, ostatní pochopili a začal nepředstavitelný štěkot. Jak nám bylo řečeno, štěkají proto, že se nemůžou dočkat, až poběží a povezou nás.
Když byli všichni zapřažení, ukázal nám musher, jak si máme sednout na saně, pak jim dal pokyn, škublo to a už se jelo. Konečně jsem pochopil, co to znamená, když se říká, utíkat s větrem o závod. Ne, nebojte, za chvilku si na rychlost zvyknete, ale třeba zatáčky pejsci občas vybírají jen tak tak :).
Zhruba v půlce projížďky jsme zastavili u teepee, kde náš průvodce rozdělal oheň a my jsme si tak vevnitř mohli vychutnat čaj nebo kávu a malý sendvič se sobím salámem. Jak jsme tak odpočívali a dívali se do ohně, napadlo nás, jak zde asi lidé žili kdysi dávno. Brr, jen na to člověk pomyslí.
Cesta zpět utekla až moc rychle, a tak jsme se najednou ocitili na mítě, odkud jsme před třemi hodinami vyráželi. Po vrácení oblečení už byl čas tak akorát na krátké rozloučení. Musher totiž pokračoval v práci. Tato dobrodružství se totiž za stejnou cenu dají zažít i v noci (ano, když budete mít štěstí, uvidíte přímo ze saní polární záři)
Pěší procházka po okolí
Nejvhodnější trasu úměrnou vašim schopnostem zcela jistě najdete v již zmíněném infocentru. Ať už budete v Kiruně v létě nebo v zimě, já doporučuji začít v kempu Ripan. Odtud můžete vyrazit na několik procházek. Jedna z těch delších vede na jediný kopec v okolí, jehož jedna strana zároveň slouží jako sjezdovka. V případě, že tuhle procházku zvolíte v zimě – vemte i opravdu dobré boty. Co dobré, ty nejlepší jaké máte. Ačkoliv podle mapy má trasa příjemných 8 km, my jsme 70% času byli po pás ve sněhu (ano, o žádném velkém upravování nemůže být řeč, co si neprošlapete, to nemáte). Mimochodem, cedulka Gore – tex na mé obuvi vzala za své zhruba v půlce výletu. V létě by se mělo jednat o středně náročný trek.
Na vrchol budete stoupat pozvolna a čekat tam na vás bude nezapomenutelný výhled. Dechberoucí krajina se táhne až k obzoru, kde se objevují první kopce. Jinak je to jedna velká placka, na které severní a často krutý vítr umí pořádně pozlobit. Bohužel nečekejte žádnou horskou chatu ani boudu. Je tak třeba vzít nějakou svačinku. Cestě zpět do Kiruny uteče mnohem rychleji, protože v podstatě jen seběhnete podél sjezdovky. Kdo by se bál, že bude bloudit, nemusí, vše je totiž perfektně značeno.
Polární záře – kdy, co a jak?
A ještě jeden malý tip, co se týče sledování polární záře. Uvidíte ji jen tehdy, pokud budete mít štěstí a v noci bude jasno. Když ale bude v osm večer zataženo, nechoďte si zklamaní lehnout. Mraky nad Kirunou se můžou rychle protrhat a vy ji nakonec přece jen uvidíte. Největší šanci na její spatření budete mít v období od září do října a od března do dubna. V Kiruně polární záři nejlépe uvidíte za městem a konkrétně opět v okolí kempu Ripan.
Na závěr malá rekapitulace ke Kiruně:
Cesta:
- letadlo Stockholm – Luleå, vlak Luleå – Kiruna
- vlak Stockholm – Kiruna
Tipy na aktivity:
- psí spřežení
- návštěva dolu
- kurz focení polární záře
- sjezdování/běžkování/sněžnice
- sobí farma
- pěší procházka
Nezapomeňte na:
- opravdu dobré oblečení a boty pokud cestujete v zimě (teploty můžou spadnout až k minus 30 Celsia)
- svačinu na pěší výlet – po cestě nejsou žádné bufety ani krkonošské boudy, vše se dá koupit na místě, čekejte ale ceny vyšší než ve Stockholmu, kde za potraviny můžete zaplatit i trojnásobek toho co v ČR
- fotoaparát (pro focení polární záře se vyplatí s sebou táhnout zrcadlovku)
Odpovědět