Doprava v Berlíně patří k těm nejlepším, které jsme zatím poznali. Samo sebou, když má sloužit skoro pětimilionové metropoli.
Páteř systému tvoří U-Bahn (metro/nadzemka) a S-Bahn (příměstská vlaková doprava – Pražané mohou chápat jako obdobu Eska). Tuto páteř doplňuje systém autobusových linek a ve východní části Berlína také tramvaje.
U-Bahn je klasické metro. Berlín má 10 linek označených U1 až U9 a U55, které navazují jednak na sebe, tak pak také na mnoho stanic S-Bahn. Vizuálně jsou si dost podobné, ale U-Bahn dost často v centrální části města zaplouvá pod povrch.
S-Bahn je spíše vlak nezajíždějící pod zem a jako stanice využívá řady malých nádražíček po celém městě. Pěknou věcí je, že dvě linky S-Bahn jezdí neustále dokolečka ve dvou směrech – linky S41 a S42.
Zajímavostí může být síť tramvají. Ta totiž funguje jen ve východní části Berlína. Je to pozůstatek rozdělení města. Na východní straně prostě tramvaje jezdily a na západě ne. A po sjednocení se oba systémy propojily, ale tramvaje se do západního Berlína ani tak nepodívaly. Minimálně zatím.
Celou dopravní síť si můžete prohlédnout na mapě Google, když si zapnete vrstvu veřejné dopravy. Nebo přímo na stránkách berlínského dopravce. Navíc si můžete ve formě PDF stáhnout praktický přehled hlavních linek.
My jsme se orientovali ve městě jen za pomoci jednoduché papírové mapy, která se dá snadno získat na turistických informacích. Podle měst, která jsme už navštívili, hodnotíme zpracování této mapy za povedené až nadprůměrné. Opravdu se v ní vyznáte a je tam to podstatné. I měřítko je nastaveno rozumně.
Jízdné
Základní jízdné stojí 2,80 EUR pro jednoho dospělého a jízdenka vás opravňuje k jízdě dvě hodiny v rámci zón A a B. Pro představu řekněme, že to stačí na průjezd celým centrem a relativně hluboko za jeho okraj. Při naší návštěvě jsme prakticky mimo zónu A a B nevyjeli.
Pro víkendové návštěvníky je tu alternativa v podobě denních a vícedenních jízdenek. Denní jízdenka do zón AB s neomezeným použitím celého systému vyjde na 7 EUR. Mimoto existuje verze jízdenky, která je jak na 48, tak na 72 hodin a obsahuje v sobě ještě slevu 50 % na cca 200 atrakcích ve městě. Ta stojí 19,90 EUR a je důležité si projít všechny slevy, jestli se vůbec člověku vyplatí nákup této karty.
Obecně pořizování jízdenek, jak už jsme zmínili v článku o Berlínu samotném, není žádná lehká disciplína. Automaty sice karty přijímají, ale pouze EC Card a Maestro.
Upřímně řečeno, neznám ve svém okolí nikoho, kdo by systém Maestro ještě měl ve své peněžence. Nicméně v některých zemích západní Evropy je to běžný systém. Takže se s tím člověk musí nějak vypořádat a to zrovna u automatu nejlépe s hotovostí v ruce. Ta je obecně akceptována nejlépe.
Mimoto se dá lístek zakoupit v autobuse nebo v tramvaji. Eventuálně ještě v mobilní aplikaci dopravce BVG.
Plánování jízdy
Plánování samotných cest po Berlíně by pro vás mělo být jednoduché jen díky dobře zpracovanému značení a dobré turistické mapce.
Pokud byste zatoužili přeci jen po nějakém tom přesnějším údaji o čase, tak je Berlín pokryt Googlem. To znamená, stačí zadat cílovou destinaci a vyhledávat, jak se na toto místo dostat pomocí veřejné dopravy. Google vyhledá nejrychlejší spoje, jak se na zadané místo dostat.
Kromě Google má společnost BVG, což je obdoba pražského dopravního podniku, svoje vlastní aplikace pro vyhledávání spojů. Nemůžu říct, že by to bylo jednodušší než vyhledávat na Google. Posuďte sami – odkazy na stažení najdete na webu BVG.
Foto: tuo tengganai – CC BY 2.0
Odpovědět