Knížecí Stolec, nebo také starším názvem Liščí hora, se stala jednu sobotu naším výletním cílem na okraji Šumavy. Patnáct kilometrů dlouhý okruh přes vrchol skýtá leckde nedotčenou krajinu, chvíle absolutního klidu a samoty, ale i pohledy na vzpamatovávající se krajinu po řádění Kyrillu.
Knížecí Stolec (1236 m n.m. ) dlouhá léta nebyl veřejnosti vůbec přístupný, protože se nacházel na území vojenského prostoru Boletice. Nicméně před několika lety byla na vrchol vyznačena turistická trasa, kterou civilisté mohou využívat o svátcích a víkendech.
Zajímavostí může být to, že se dnes můžete projít místy, kam vlastně více než 50 let pravidelně nevstupovala noha civilisty. A je to znát. Lesy jsou hustší, křoví rozrostlá až neprodyšná a všude jsou slyšet zvuky zvířat a hmyzu.
De facto existují dvě varianty, odkud výlet začít. Většina asi začne až z Uhlíkova, což je osada kousek od hlavní silnice mezi Volary a Horní Planou. Zde je i malé improvizované parkoviště u turistických map a rozcestí.
Výlet si můžete mírně prodloužit, když svůj vůz necháte rovnou u hlavní silnice na odbočce v Záhvozdí. Z hlavní silnice odbočte směrem na Uhlíkov a ihned po levé straně bude plácek pro 3-4 auta.
Hned od startu vás čeká mírné stoupání, které vydrží až pod samotný vrchol hory, kde se nachází asi nejobtížnějších řekněme 100 metrů. Ale jinak je stoupání opravdu táhlé a pozvolné.
Výlet tak můžeme opravdu doporučit každému, jde se většinou po zpevněných trasách, které zůstaly po vojácích. Pejskaři budou úplně v pohodě, rodičům doporučujeme nosítko místo kočárku.
Na rozcestí “Uhlíkovský potok – most” se dejte doprava. Je to podle nás hezčí cesta a nemusí vás mrzet, že něco neuvidíte, protože celá trase je vlastně smyčka, takže cestou zpět se na toto místo vrátíte ale shora od Uhlíkovského rybníku.
Cestou vzhůru minete uskupení kamenů, které se jmenují „Adolfův kámen“. Jedná se opravdu o několik balvanů na sobě. Nemohou se vůbec srovnávat s Petrovými kameny nebo něčím podobným. Ale na turistických trasách nejsou tak časté, tak se na ně jděte podívat.
Pokračujte dále po modré, odbočka na vrchol k patě rozhledny nejde minout. Je velmi viditelně označena. Ještě před odbočkou minete pamětní kámen s poděkováním těm, kteří pomáhali odstraňovat škody po orkánu.
Rozhledna
Rozhledna je dřevěná a vede na ní pár schůdků. Z vrcholu si malí turisté mohou odnést i razítko. V méně příznivém počasí nezapomeňte na nějakou tu mikinu, zejména na rozhledně to docela dost fouká.
Cesta zpět vede dále po modré a jak už jsme si řekli, přivede vás zpět do Uhlíkova, kde jste pravděpodobně zaparkovali svého plechového miláčka.
Odpovědět