Ještě předtím než vám povím o tom, jak jsme se vydali na první výlet po zimě na Milešovku, tak vám musím říct o našem plánu pro rok 2016. V tomto roce chceme pokořit 10 vybraných vrcholů českých hor. Řadí se mezi ně velmi známé hory v ČR, ale i spíše neznámé vrchy a pak také nějaké ty srdcovky.
Jak už jsem napověděl, jedna z hor na kterou chceme vyjít je (836,5 m), nejvyšší hora Českého středohoří. To je asi z těch vnitrozemských všechno. Pak už nás čekají hory a kopce téměř všech větších horských celků na českých hranicích jako třeba šumavský Plechý, v Českém Lese vrch Čerchov, v Krušných Horách nejvyšší osten Klínovec a v Jizerských horách Smrk. Dále pokračujeme samozřejmě krkonošskou Sněžkou, na které jsme byli již několikrát, přes orlickou Velkou Deštnou, až na Praděd v Jeseníku. Velkou neznámou, která skoro uzavírá naší desítku, bude Lysá Hora v Beskydech. Skokem se vracíme do jižních Čech, kde bychom ještě rádi dokompletovali sadu deseti hor o horu Kamenec v Novohradských horách. Jako bonus, srdcovku mého rodného kraje a každoroční výšlap přidáme pravděpodobně Kleť.
Jak už je vám asi jasné z předchozích řádků, tak první přišla na řadu Milešovka v Českém středohoří. Jednak je nejnižší (836,5 metru) a také relativně blízko Praze. Přístup k ní vede z několika míst. My jsme zamýšleli Velemín jako první variantu a jako druhou vísku Milešov, kde se nachází také stejnojmenný zámek. Rozdíl je jen v tom, kolik kilometrů nachodíte. My jsme nakonec zastavili v Milešově.
Z Prahy se sem dostanete velice snadno. Stačí jet stále směrem na Ústí nad Labem, sjet z dálnice a ve Velemíně odbočit první odbočkou vlevo. Celá trasa by vám měla zabrat cca. hodinu času. Jezdíme v rámci rychlostních limitů a také jsme to zvládli.
Pak už není nic jednoduššího než jít směrem k zámku, kde narazíte na značení KČT a vydáte se směrem k Milešovce po červeně značené turistické trase. Od určitého úseku se začne cesta mírně zvedat. Profil cesty na našem geopočítadle ukázal, že prakticky celou cestu jdete jen do kopce.
Asi tak po 2 km narazíte na rozcestí, kde se kříží červená trasa s modrou, a to už jste blízko vrcholu Milešovky. Zde přesedláte na modrou a pokračujete vlastně serpentinou do dalšího kopce. Je to super jednoduché, mapu prakticky nepotřebujete. Maximálně si vystačíte s mapami od Seznamu v kapse.
Protože se Milešovce přezdívá Hromová hora, nečekejte přívětivé počasí. My jsme ho nečekali a udělali jsme dobře. Přestože dole v Milešově svítilo slunce a bylo příjemně i při teplotách blízkých nule, tak stejně na vrcholu foukalo, krajina byla v oparu a pohyb stěžoval sníh a také namrzlá stezka.
Po krátkém posezení v krčmě horského klubu, kde jsme si dali polévku, jsme pelášili zase zpátky dolů k autu. Ze začátku to šlo pomalu kvůli klouzající směsi sněhu a kamení, ale s klesající nadmořskou výškou byla již stezka bez sněhu a bez ledu.
Po tomto výšlapu buď můžete jet zpět stejnou cestou do Prahy – pohodlně a rychle po dálnici. My jsme si chtěli ještě prohlédnout obří menhir se jménem „Zkamenělý pastýř“, který je téměř na vzdušné spojnici mezi Prahou a Milešovkou. Jedná se o 3,5 metru vysoký menhir v poli kousek od obce Klobouky na Slánsku.
Jedná se o drobnost, která je ovšem relativně hodně neobvyklá a proto jsme si řekli, že stojí za to se k ní vydat. Menhir je volně přístupný a neplatí se žádný vstupní poplatek. Na protilehlém poli je improvizované mini parkoviště.
Zajímává Vás něco k Milešovce nebo se vám líbí fotky – prostor najdete dole v diskuzi a článek můžete taky sdílet na svých internetech, Facebookách a Twitterech.
Odpovědět