Jsme tu teprve tři týdny, ale některé odlišnosti jsou nám servírovány dnes a denně, a proto si jich nelze nevšimnout a nenapsat o nich.
Tím, že je okolo nás spousta Asiatů, není nouze o neustálé popotahování, chrchlání, kašlání, a vytahování vy víte čeho až z paty. Je to dost časté a opravdu nejhůře se to snáší v knihovně, kde je ticho a rádi byste se soustředili na vzdělávání, psaní emailu nebo jakékoliv jiné činnosti, která zvýšenou pozornost vyžaduje. Několikrát jsem vzdal učení, protože v okolí byli tři lidé, kteří provozovali alespoň jednu z výše zmíněných aktivit. Ale určitě se na to dá zvyknout, protože obsluha a nikdo tady nehne brvou, ať se ozve cokoliv. Asi je to tím, že v tom žijí od mala, tak to neslyší.
Naštěstí máme kamaráda Japonce a měli jsme tolik odvahy se ho zeptat, jak to tedy vlastně s tím popotahováním místo smrkání je. Bylo nám řečeno, že Asiaté považují spíš smrkání za nechutné a zvuky při tom se ozývající za obtěžující. Dovětkem dodal, že smrkání je ztráta času, takže řešením je popotahování. Když jsme na něj koukali jak husa do flašky, tak se začal smát a řekl nám, že ať do Asie radši vůbec nejezdíme, že bysme se mohli zbláznit. Zajímavé je to, že náš kámoš ani jednu věc nedělá. Takže jsou Japonci asi nejblíže evropským zvyklostem.
Říkal nám, že mlaskání je spíš výsadou v Koreji. Že to tak nějak je normální. A že jemu se to taky zrovna moc nezamlouvá.
Další rozdíly možná plynou z větší globalizace světa. Učili jsme se o tom, že se při pozdravu s Japoncem nesmí podávat ruka jako v Evropě – tady ve Vancouveru to pravda není – možná jsou už Japonci zvyklí na to, že to všichni kolem nich dělají a tolerují tento zvyk.
Občas můžete zahlédnout někoho, jak telefonuje mobilem a přitom prudce škube hlavou vpřed na znamení odhodlaného souhlasu. Ano, nejspíš se jedná o Japonce.
Učili jsme se o tom, že jim nemáme koukat při schůzce do očí – je to pravda tak na půl. Tito mladí Japonci, kteří sem přišli studovat už tohle celkem zvládají. Není dobré jim koukat do očí dlouho, ale už si zvykají. :)
Odpovědět