Dublin, svůj název městu propůjčila prapůvodně vikingská osada An Dubh Linn (Temná tůň). Tato osada sousedila s keltskou vesnicí „Áth Cliath“ položenou výše proti proudu řeky Liffey, tak se dnes označuje Dublin v irštině.
My jsme do „Temné tůně“ dorazili v pátek na večer na hlavní dublinské letiště se společností Ryanair. Byla to vůbec první cesta s touto opravdu low-cost cestovní společností. Letenky jsme si našli sice přes Skypicker, ale i tak byl let přímý přímo z Prahy i když by se asi dali najít ještě levnější s jedním přestupem.
Z letiště se dá pohodlně dostat přímým spojem do centra, který stojí hned po levici, když vylezete z letiště. Letištní speciál (747 – jízdní řád zde) vás dostane přímo do centra města za jednotnou cenu 6 EUR. Pokud Dublin máte jen jako transportní místo a vydáváte se ihned do jiné části země, vězte, že za 50 minut vás tento autobus přepraví i k jedné z hlavních železničních zastávek Dublin Heuston, odkud jezdí řada rychlíků i dalších vlaků na další místa. My jsme třeba z něj odjížděli do Kilkenny.
Ubytování v Dublin je docela dost drahé, takže jsme hned od samého počátku využili AirBnB (do startu získejte 600 Kč kredit) a přenocovali u místních v Killesteru, což je malá část Dublinu severně. Dopravili jsme se tam z centra města DARTem (Dublin Area Rapid Transport). Jako alternativu lze zvolit nějaký hostel nebo hotel, my používáme tento server na hledání ubytování, když AirBnB neklapne.
DART je taková železnice, která tvoří součást hromadné dopravy v Dublinu (něco jako Esko kolem Prahy). Dublin má asi půl milionu obyvatel, takže metro by se tady nevyplatilo. Takže využijete DART, pak občas dvě linky tramvají, autobusy a to nejhlavnější se dá zvládnout úplně v pohodě pěšky jako jsme to udělali my. Pravda první den jsme naťapkali asi 15 kilometrů, ale stihli jsme prakticky vše co Dublin nabízí. A teď tedy co určitě neminout!!
Dublin: co musíte vidět
Co určitě nesmíte minout je návštěva Trinity College. Je to univerzita založená v Dublinu roku 1592 královnou Elizabeth. Samotná budova je hodna návštěvy a objevování zapadlých zákoutí. Jako vysokoškoláci zaplesáme, když můžeme navštívit nějaký univerzitní kampus a tenhle se nám opravdu líbil.
V jedné budově kampusu se ukrývá stará knihovna, kde je vystavena kniha z Kellsu. To je kniha napsaná mnichy těsně před rokem 800 na listy z kůže, kde se vypráví čtyři evangélia z Nového Zákona. Listy knihy se pravidelně otáčí, takže každý měsíc uvidíte jinou stránku knihy, každopádně my měli smůlu, protože aktuálně otevřené listy nebyly příliš zdobné. Ale i tak stojí za shlédnutí samotná kniha a příslušná výstava vysvětlující další detaily o knize, jejím vzniku, zpracování a výrobě knih v té době.
Kromě toho vystoupáte po schodech do druhého poschodí staré knihovny, kde jsou uloženy tisíce svazků dalších knih. Zatím jsme podobnou knihovnu nikde jinde neviděli, takže rozhodně stojí za prohlédnutí.
Vstup stojí deset EUR pro jednoho na kase přímo u vchodu. Lístky se dají koupit za 13 EUR online, nemusíte tak čekat celou frontu. My tam byli tak nějak normálně dopoledne a čekali jsme možná 20 – 30 minut. Takže je ke zvážení, jestli si koupit lístky normálně jako my nebo online.
Po prohlídce Trinity College
Po prohlídce Trinity College jsme se ještě neplánovaně probloudili na univerzitní hřiště kriketu a skrze zastrčenou bránu do kampusu směrem k Muzeu Irska, které nám bylo doporučeno místním oficiálním turistickým centrem. Byli jsme tam jen chvíli, protože se většina expozice skládala z předmětů z dob kamenné a podobně starých. Takže zase tak super zajímavé jsme to neshledali. Poté jsme pouze čirou náhodou narazili na sochu Oscara Wilda v parku St. Stephen’s Green. To asi není nikterak zajímavé, ale kdyby někdo chtěl, může se tam s mistrem vyfotografovat. Socha je minimálně v životní velikosti.
Vy si raději užijte rozšířených nábřeží kolem řeky a udělejte si pěknou procházku kolem řeky směrem ke staré poště u které se doslova psala historie Irské nezávislosti. Dublin a prostranství před hlavní poštou v ulici O’Connell Street ve městě se stalo dějištěm, kde slavný irský povstalec Padraic Pearse přečetl prohlášení nezávislosti po tzv. Velikonočním povstání Irů proti nadvládě Anglie. Událost připomíná dnes tolik typická 120 metrů vysoká jehla – Monument Světla nebo také „The Spire“, které Dubliňané neřeknou jinak než prostě „věž“.
Zelené peklo – Temple Bar
Po prohlídce pošty určitě zamiřte do Temple Baru – tohle zelené peklo Dublinu je tepající srdce irské metropole. Po obědě se začnou plnit zdejší hospody a bary lidmi, kteří začnou pít a k druhé hodině být již i značně pod vlivem, což je výsledkem chytlavého irského křepčení při hře na kytaru, housle a dalších nástrojů. Jestli něco Irové dělají opravdu s vášní, tak je to zpívání, pití piva a sázení na cokoliv od koní přes fotbal až po národní sport hurling.
My jsme v Temple Baru narazili čirou náhodou na hodně plnou a hodně dobrou hospůdku, kde jsme otestovali hned první dvě pivka – Guinness a Kilkenny. Doporučujeme zaplout do uliček Temple Baru, schovat průvodce i mapu a nechat se unášet dokud se neztratíte a nenajdete nějakou dobře zapadlou putiku.
Guinness: jedna pinta má méně kalorií než sklenice mléka
Jak jsme se vymotali z Temple Baru, vyrazili jsme směrem do Guinnessu ještě oklikou přes anglický hrad v Dublinu, který zajišťoval postavení anglickému místodržícímu po dobu nadvlády Normanů nad Iry. Cestou se ještě skočte podívat na katedrálu Sv. Patrika, která stojí trochu stranou a jedná se jen o další katedrálu, ale tato je největší v Irsku. Takže pokud nejste na sakrální stavby, tak koukněte na tuto a nic většího už vás v Irsku nepřekvapí.
Mezi nejvzdálenější místa kam jsme měli v plánu se vydat byl slavný pivovar Guinness. Ačkoliv je to z centra trošku z ruky, tak tohle určitě musíme našinci z Čech doporučit. Jako pivaři dychtící po ochutnání a prohlídce čehokoliv s pivem spojeným musíme říct, že Guinness svojí historii pojal jako exhibici v high-tech stylu. Prohlídka má sedm pater v kompletně a citlivě zrekonstruované historické budově pivovaru.
Začínáte na nejspodnějším patře těmi od pradávna nejdůležitějšími věcmi pro vaření piva – a to surovinami – vody, chmele, sladu a kvasinek. V dalších patrech budete obdivovat pěkně zrekonstruované technologie pro výrobu piva, reklamu pivovaru používanou po celém světě s typickým tukanem nebo rybou jedoucí na kole.
V posledních patrech se již můžete nechat zlákat ochutnávkovou tour, hospodou s živou irskou hudbou, kde si můžete objednat kompletní selekci produkce Guinnessu. Guinness už dnes nevyrábí pouze svůj legendárně temný a silný stout, ale také další piva jako Hop House 13 což je světlý ležák.
V posledním a tedy vrchním sedmém patře se nalézá GRAVITY bar, kde můžete svůj lístek z prohlídky vyměnit za pintu skvělého Guinnessu Stout – tedy nejtypičtější a původní výrobek Guinnessu. Není nic lepšího než si ho vychutnat po únavném dnu při pohledu na Dublin skoro z ptačí perspektivy. Bar je tak vysoko, že máte skvělý téměř 360 stupnů široký pohled na město.
Lístky do Guinnessu si můžete koupit online a je to o něco levnější než v samotném pivovaru u vstupu. Tady online nákup dává mnohem větší smysl, protože pivovar je vyhledávaná turistická libůstka snad pro každého a tak jsou fronty dlouhé. Lístek normálně stojí 18 EUR pro jednoho, online stojí 16 EUR a pro ranní ptáčata, která dorazí do 11:30 dopoledne stojí online lístek jen 14,4 EUR (akce platí do konce srpna 2015 podle infa na webu pivovaru).
Na nás se ovšem usmálo zase jednou štěstí. Lístky jsme si online nekupovali a byli jsme ready si vystát na místě. Ovšem u vstupu se k nám přitočila drobná Italka, jestli nechceme dva lístky za 13 EUR bez čekání ve frontě. Tak jsme si na chvíli zahráli u pokladny roli seniorů, čehož jsem si já všimnul až někdy v půlce prohlídky. Italka nás na své grupen vstupné protáhla dovnitř a za pokladnou jsme to vyřešili z ručky do ručky a už jí nikdy neviděli.
Co jsme nestihli během prvního dne?
Dvě věci, které jsme měli a možná mohli stihnout během dvou dnů v Dublinu a jeho okolí (druhý den jsme udělali výlet do odpočinkové zóny Dubliňanů – Howthu) jsou Kilmainhamská věznice a Jameson Old Distillery Dublin. Do Jamesonu jsme se chtěli vydat až v Midletonu a to jsme také udělali. Do Kilmainhamské věznice jsme opravdu dojet nestihli. Sice se říká, že kdo chce pochopit historii irského národa měl by ji navštívit, ale my jsme po celodenním ťapkání historie-lační již nebyli.
Zapomněli jsme na něco? Něco byste přidali? Udělat to můžete v diskuzi pod článkem. Stejně tak ho můžete sdílet se svými kamarády nebo followery na sítích.
Odpovědět