Vancouver se také nazývá město čtvrtí díky velké etnické různorodosti obyvatel a právě z tohoto důvodu tu můžete najít spoustu restaurací a hospůdek s všelijakou kuchyní. My bychom chtěli ochutnat několik různých kuchyní a od našich kamarádů jsme dostali zajímavé tipy, kam jít.
Naší první zastávkou byla japonská restaurace Guu. Vyrazili jsme s naší japonskou kamarádkou Kumiko, aby nám poradila co ochutnat, naučila nás jíst hůlkami a abychom se dozvěděli něco dalšího o japonské kultuře. Musím říct, že zážitek to byl nezapomenutelný:)
Přišli jsme k takové nenápadné restauraci a ještě jsme čekali chvíli, než dorazí Kumi. Z restaurace jsme slyšeli jen hlasité řvaní, křičení a smích, tak jsme byli zvědaví, co nás čeká. Když Kumi dorazila a nechali jsme se usadit ke stolu, dostali jsme hned jídelní lístek – v japonštině:))) Z druhé strany byl tedy i v angličtině, ale chtěli jsme si nechat doporučit jídlo od Kumi a kochat se japonskou atmosférou. Lidé jsou hlasití, servírky křičí, ječí, uklání se a restaurace je opravdu živá!
Nejdříve nám přinesli každému malou teplou žínku, abychom si utřeli ruce a nabídli k pití japonský tradiční zelený čaj. Na začátku tedy nic moc, ale za chvíli si zvyknete a začne vám chutnat. Když nám přinesli první jídlo (salát), Kumi nám začala vysvětlovat, jak máme používat hůlky. Už jsme to s nimi zkoušeli jednou nebo dvakrát v Čechách, ale to je asi celá naše zkušenost. Myslím, že když nás viděla, jak bojujeme jen s tím, abychom je drželi správně, neuvěřitelně se bavila:) Když už jsme to konečně začali trošku zvládat, začala nám vysvětlovat, že se dá rozpoznat, kdo drží hůlky správně a kdo ne. Je to vlastně stejné jako v Evropě – taky poznáte, kdo neumí používat správně příbor a jí jako „prase“ a kdo se už aspoň vyzná:) Potěšilo nás, že ukázala hned na jednoho japonského mladíka, který hůlky držel opravdu hrozně.
Dalšími jídly byly čerstvé ryby, smažené kuře, pečené vepřové, chobotnicové kuličky a smažená kimchi rýže (spíše japonsko-korejské jídlo). Kdo se vyzná, tady je seznam toho, co jsme si všichni dali:)
Karaage, Tontoro, Takoyaki, Sashimi (maguro, kampachi, hamachi, shimaaji, gindara), Kimchi chaahan.
Ze všeho nejvíce mi asi chutnal syrový tuňák, který se jen rozplýval na jazyku (konečně jsme ochutnali skutečnou chuť ryby bez jakýchkoliv přísad) a rozhodně ta rýže. Byla skvěle připravena, a dokonce jsem ji zvládla jíst hůlkami:))))
Kumi se s jednou servírkou znala a tak nás představila. Když zjistila (bohužel už si nepamatuji její jméno), že jsme z ČR, rozzářila se a řekla nám, že jsme její první Češi, které ve svém životě potkala a že je moc ráda. Tak doufám, že jsme v ní nechali po celý večer dobrý dojem a někdy se přijede podívat do Čech. Dozvěděli jsme se totiž od Kumi, že Česká republika je v Japonsku velmi známá a spousta Japonců ji chce navštívit.
Pokud to zhodnotím, byl to naprosto super večer a těšíme se, až vyzkoušíme něco dalšího. Ještě bychom tu chtěli vyzkoušet korejskou, thajskou, indickou a vietnamskou restauraci.
Odpovědět