Starbucks podporuje spoustu akcí a událostí, ve kterých se snaží jak o vybírání peněz pro konkrétní účel, tak i o to, aby se lidé dobře bavili a užili si čas po boku svých blízkých. Na těchto akcích pracují převážně dobrovolníci. Tzv. volunteering je celkově v Kanadě velmi podporovaný a uznávaný. Takže když jsem byla požádána, jestli nechci dělat dobrovolníka na takovéto akci, řekla jsem, že to tedy poprvé v životě zkusím:)
Akce se jmenovala Light the Night Walk a je pořádaná každým rokem po celé Kanadě. Jedná se o pochod týmů rodin, přátel, spolupracovníků a vlastně kohokoliv za účelem vybrání co největšího množství peněz do fondu na léčbu leukémie.
Tato událost se konala ve Stanley Parku, kam jsem vyrazila s Pavlem o něco dříve, abych náhodou nepřijela pozdě. Pavel si šel dát devítikilometrovou procházku po seawall, udělat pár fotek a já se vydala na místo, kde jsme měli mít i s ostatními dobrovolníky sraz. Už tam bylo hodně rozložený stanů, začala hrát živá kapela a shromažďovalo se velké množství lidí. Přivítalo mě několik příjemných lidí ze Starbucks a hned poděkovalo, že je super, že jsem dorazila. Zadarmo jsme začali rozlévat kafe a horkou čokoládu. Nechybělo ani sladké pečivo a sušenky, které jsou také běžným sortimentem Starbucks. Lidé se na všechno vrhali asi tak jako u nás:) Prostě když je něco zadarmo, bude to asi všude stejné.
To, co mě překvapilo a zároveň potěšilo byla skutečnost, že lidé se aktivně ptali na to, kde máme nějakou kasičku, aby také přispěli peníze na tuto akci. Musím říct, že se vždy nejednalo jen o centy, ale byli tam i lidé, kteří neměli problém dát do kasičky 20 dolarů.
Akci provázela živá hudba, vystřídalo jí pár proslovů lidí, kteří léčbu leukémie zvládli a vyprávěli o tom. Po proslovech došlo i k malé lekci aerobiku pro zahřátí těla a akci završilo zvednutí lampiónků ve 3 různých barvách nad hlavu. Bílý lampiónek drželi lidé, kteří leukémii přežili, červený měli ti, kteří mají někoho v rodině kdo je nemocný a zlatý drželi ti, kterým někdo z rodiny na toto onemocnění zemřel. Po zvednutí lampiónků se lidé dali na pochod.
Z akce jsem měla příjemný pocit a musím říct, že 2 hodiny dobrovolnictví za to stály:)
Odpovědět