O víkendu jsme se vypravili na dlouhodobě plánovaný výlet do Whistleru. Whistler je malé město s cca 10 000 obyvateli, které leží přibližně 44 km od města Squamish. Město Whistler vyhrálo několik různých designérských ocenění a do lyžařského střediska jezdí ročně kolem 2 milionů lidí. V roce 2010 se tu konaly Olympijské hry:)
První den
Prošli jsme online různé dopravce a zjistili jsme, že nejlevnějším je společnost Greyhound, s kterou jsme nakonec vyrazili. Vstávání v 5 hodin ráno nebyla úplně optimální, ale dali jsme to:) Rychle se obléct, zabalit kartáčky a s borůvkami s sebou ke snídani jsme se vypravili na zastávku. Kdybychom nejeli tak brzo, mohli jsme jet jen jednu zastávku skytrainem, ale bohužel v době, kdy jsme vyráželi, skytrain jaksi ještě nejezdí:) Museli jsme tedy busem směrem Main Street – Science World. Tam jsme dorazili přibližně 40 minut před odjezdem busu do Whistleru a překvapila nás kontrola, jak na letišti:) Dva chlapíci prohlíželi zavazadla a ukazovali lidem, na které nástupiště mají jít. Nevím, jestli nám hned věřili, nebo když viděli plnou krosnu, rozhodli se nás nekontrolovat a poslali nás zpátky do jiné fronty, abychom si vyzvedli takovou tu kartičku, jak zavěsíte na zavazadlo, kde musí být napsáno jméno a cílová stanice. Když jsem mu řekla, že za 30 minut jede bus a jestli nás fakt posílá tam, kde je ta velká fronta, asi z mého tónu hlasu usoudil, že to nebylo dobré doporučení a radši si do své kukaně pro jeden takový lístek došel. Kdyby je měl připravené po ruce, žádní lidé by nemuseli čekat další fronty a byli by všichni spokojení:) Ještě nás zkontrolovala další paní a hurá do autobusu s propagovaným velkým místem na nohy, wifi a záchodem:) Záchod jsme nezkusili, zbylé fungovalo:)
Peak2Peak gondola
Když jsme dorazili do vesničky, měli jsme v plánu vyrazit nahoru na Whistler Mountain a dostat se i na BlackComb Mountain. Mezi těmito vrcholky hor vás může přepravit tzv. Peak2peak gondola. Jedná se o nejvyšší lanovku svého druhu na světě, která je až 436 metrů nad zemí ve svém nejvyšším bodě. Celková vzdálenost je 4,4 km a pohybuje se rychlostí 7,5 m/s. Z jednoho vrcholku hory na druhý se dostanete za 11 minut :) Některé kabiny jsou červené a mají uzavřené dno, ale můžete z nich normálně koukat ven, protože obvod je prosklený. Některé kabiny jsou ale stříbrné, u nich můžete vidět i to, co je právě pod vámi! Mají totiž na kusu podlahy (tak 1mx1,5m) dané jen sklo, takže když jedete, můžete se celou dobu koukat na tu výšku pod sebou:)
S jedním Čechem jsme měli domluvenou slevu na lístky, takže jsme si pro ně ještě skočili a mohli konečně vyrazit:) Jinak, klasická cena na tuto lanovku je 48,95 CAD/osoba (bez daně). V této ceně je zahrnuta 1 jízda jinou lanovkou z Whistler village nahoru na Whistler Mountain a pak už si můžete mezi Whistler Mountain a BlackComb Mountain jezdit kolikrát chcete tou Peak2peak gondolou. Dále je v ceně zahrnuta cesta z Whistler Mountain (z Roundhouse Lodge) na Whistler Summit další lanovkou, která už je menší, taková ta klasická 4sedačka pro lyžaře. Whistler Summit je bod, ze kterého je naprosto super výhled a ještě jsme si vylepšili svůj výškový rekord :) Tento vrchol má 2 182 metrů nad mořem:)
Takže jsme neváhali a vyrazili nahoru vším, co bylo možné :) Nejdříve jsme vyjeli nahoru na Whistler Mountain a hned se vydali Peak2peak gondolou na BlackComb Mountain, abychom se pak lépe vraceli zpátky. Na BlackComb jsme vyrazili na hike k BlackComb lake, které je plné průzračné, ledovcové vody zabarvené minerální sedlinou. Po cestě k jezeru uvidíte opravdu hodně zvláštních typů rostlin, které nahoře rostou. Potkáte i různé druhy ptáků, které vypadají jako naše koroptve:) Cesty jsou tu velmi dobře značené, takže ani nejde zabloudit. Využila jsem na výletu i dárek od Tomáše (tímto mu děkujeme) a zvonila jsem rolničkou celou cestu, abychom se náhodou nesetkali s mojí noční můrou tady – medvědem :)) Je hezké hned od začátku hiku vidět cedule, že tu žijí medvědi, to hned člověka povzbudí! Zrovna jsme v článku četli, že medvěd slyší lidský rozhovor až na 300 m a umí běhat rychlostí až 48 km/h a velmi dobře šplhat, takže pokud ho potkáte, fakt není dobrej nápad se mu snažit utéct:) Žádného jsme ale nepotkali, takže jsme mohli pokračovat od jezera zase zpátky ke gondole.
Tou jsme vyrazili zpátky na Whistler Mountain (na Roundhouse Lodge) a z něho peak express lanovkou na Whistler Summit. Po ranním vstávání v 5 hodin, dvou hodinách cesty busem a nějakém tom menším hikování jsme si už chtěli vychutnat jen výhled z vrcholu a nepokračovat na žádný další hike, který už bychom asi pravděpodobně moc nestihli. Nahoře jsme zůstali celkem dlouho, udělali několik desítek fotek a řekli si, že se tam ještě jednou musíme vrátit. Výhled byl pro mě opravdu nezapomenutelný. Všude kolem sebe vidíte obrovské hory se zasněženými vrcholky, a najednou vám připadá, že jste ještě menší, než jste kdy byli. Musím říct, že se mi to opravdu hrozně moc líbilo a každému, kdo sem jede, doporučujeme vyrazit na gondolu a podívat se na něco takového! Pokud se nám podaří se do Whistleru dostat ještě jednou na podzim, dáme si určitě tzv. High Note Trail, ze kterého pak vidíte Cheakamus Lake a to má být fakt paráda.
Ubytování
Když jsme se dostali zpátky do Whistler village, došli jsme si na hambáče (já vím mami, není to úplně vyvážená strava:)) a vyrazili hledat naše ubytování. Zarezervovali jsme si online druhý nejlevnější hostel, který se dal sehnat:) Ten první byl tak daleko, že jsme se rozhodli ho nevzít. Náš hostel se jmenoval UBC Whistler Lodge a přiblíží vás tam z vesničky autobus č. 1 (jen jedna zastávka). Od zastávky je to tak 10 minut pěšky do kopce a postupně zjišťujete, že je to vlastně dost na samotě:) Vykoukla na nás hezká dřevěná lyžařská chata s vysokými stropy, velkou společenskou místností, kuchyní kde si každý může uklohnit co břicho žádá a pak dvě patra, ve kterém jsou umístěny jen postele. Neexistují tu pokoje, ale jen vlastně postele, které jsou očíslované:) My dostali čísla 21 a 22 a šli spát:)
Další den
V neděli jsme vstali v klidu v 9 hodin ráno, protože jsme po předchozím celém dnu byli fakt unavení. Venku bylo zataženo, vypadalo to na déšť a nám se chtělo fakt jen relaxovat. Na další hike jsme nepokračovali, protože jsme tušili, že by nás to spíš odrovnalo a v práci bychom byli pak celkem k ničemu. Dali jsme si v klídku housky od pátku se šunkou jako snídani:) a vyrazili na kafe do Starbucksu. Poslední dobou už tam vlastně skoro bydlím:)) Pak jsme si prošli vesničku, zakousli něco k obědu, dostali se do naprosto skvělého obchodu s vtipnými tričky a vyrazili busem zase zpátky do Vancouveru.
Katka taky fotila, tak se můžeme podělit i o její fotky z telefonu ;)
Jeden komentář